Váš košík je aktuálně prázdný!
Frantisek Jungvirt Glass Studio
Sklářský výtvarník, designer a malíř skla František Jungvirt se sklu věnuje od roku 2014.
Své studio (FRANTIŠEK JUNGVIRT STUDIO s.r.o.) založil v roce 2024. Ve své tvorbě se zaměřuje na umělecké objekty, instalace a limitované série ze skla.
Na počátku je myšlenka
Za návrhy děl stojí sklářský výtvarník, designer a malíř skla MgA. František Jungvirt (* 1996), který vystudoval obor sklomalba při SOŠ v Třeboni a je absolventem ateliéru skla na pražské UMPRUM. Ve své práci nejčastěji využívá tradiční odkazy českého sklářství, kterým dodává nový výraz. S každým dílem se pak snaží posouvat technické a vizuální možnosti oboru. Mezi charakteristické znaky Jungvirtovy práce patří nejen hra s tvary, ale také s barvami či ručně malovanými motivy. Vedle designu užitných předmětů se věnuje tvorbě uměleckých objektů, instalací a limitovaných sérií ze skla. V jeho portfoliu se vyskytují designové vázy určené k běžnému užití i umělecké objekty plné fantazie.
Kolekce sběratelských váz Plush Animals
Své návrhy, které rozkreslí a naskicuje na papír, následně konzultuje se sklářskými mistry a dílnami z různých koutů České republiky. Návrhy pak dokončuje včetně technických detailů a posouvá je k realizaci. František Jungvirt spolupracuje s těmi nejlepšími dílnami a mistry v oboru. Jen díky nim dokáže realizovat výrobky té nejvyšší kvality a posouvat hranice sklářského řemesla a designu.
Výroba každé foukané vázy začíná výrobou formy
Podle papírového střihu, který kopíruje tvar budoucí vázy, se do dřeva ručně soustruží výduť. Dřevěná forma je vyrobena z tvrdého bukového nebo hruškového dřeva, jež se pečlivě vybírá, aby mělo tu nejvyšší kvalitu a bylo bez suků a jiných nerovností. Jinak by mohlo ovlivnit kvalitu foukaného tvaru.
Dřevěná forma se před samotným foukáním ještě musí vypálit žhavou skleněnou hmotou o teplotě zhruba 1200 °C. Dle velikosti a tvarové náročnosti vydrží dřevěná forma foukání zhruba 50–100 kusů produktu. Při větších odchylkách ve tvaru se vyřazuje a musí se vyrobit forma nová. Výrobou forem se zabývá formař, který je vždy v úzké komunikaci se sklárnou, pro niž formy vyrábí. Každá sklárna má totiž jiné požadavky na formy, otevírací zámky a podobně.
Tavení skla
Tavení skla představuje první, a zároveň nejdůležitější krok sklářské výroby. Zodpovědný je za něj tavič. Pro něj práce začíná po směně sklářů, kdy do druhého dne musí natavit perfektní sklářskou hmotu pro dílo. Základní surovinou sklářské vsázky je křemenný písek vysoké kvality, který se těží v Provodíně, Srní na Českolipsku, ve Velkém Luhu na Chebsku, ve Střelči a Mladějově na Královéhradecku. Písek tvoří zhruba 60–80 % sklářského kmene. Jedinečné vlastnosti křišťálu dotváří celá řada přísad, jako je například oxid vápenatý, sodný nebo draselný a další. Tyto oxidy jsou dodávány do kmene formou nerostných (např. vápenec) nebo chemicky připravených surovin (např. soda). Ty ovlivňují zejména vlastnosti skla. Určitý podíl vsázky tvoří i sklářské střepy – vytříděný čistý odpad z předešlých foukání. Kromě uvedených sklotvorných surovin se při výrobě skla používá celá řada pomocných látek se specifickými vlastnostmi a účinky. Jako například barvítka, jimiž jsou většinou oxidy drahých kovů (kobalt, mangan, zlato, selen, erbium, kadmium a mnoho dalších).
Zdroj foto
Foukané sklo
Ruční foukání skla je specifická a náročná disciplína. Po staletí prověřená metoda foukání křišťálu se od dob staré Fénicie příliš nezměnila. Zkušenosti sklářů – techniky foukání a tavení skla – se dědí z generace na generaci. Každý ručně foukaný výrobek je jedinečný a nese dotek opravdových mistrů sklářského řemesla. Věděli jste, že za každou foukanou vázou je nejméně 12 párů rukou? Skláři mají rozdělené pracovní úkony, každý se specializuje na určitou část výrobního procesu, a tak za každým produktem stojí i desítky lidí.
Postup výroby ručně foukané vázy:
Náběr skloviny na sklářskou píšťalu
Ohřívání nabrané skloviny
Foukaní skla není jen o plicích, ale zejména o šikovnosti rukou
Velké, ale i složitě zabarvené výrobky vyžadují hned několik náběrů skla
Sklář znovu ohřívá náběry skla na píšťale
Vystřihávání velkých bublinek a nečistot ze skloviny
Každé sklo se musí sválet ve dřevěném svaláku do potřebného předtvaru, co nejpodobnějšího výslednému tvaru.
Sklářské rubíny (šišky barevného skla) pro dobarvování skloviny (pokud není z pece)
Nastřihávání předehřátého sklářského rubínu na základní baňku skla
Sklářská forma se musí udržovat neustále mokrá
Před foukáním se musí forma vypálit horkým sklem
Vypálená forma s černou krustou
Do sklářských forem se fouká napevno (nerotační tvary) nebo rotačně (točí se s píšťalou)
Forma je zavřená do té doby, než není tvar dofouklý
Sklář dá pokyn zvednutím nohy pro otevření formy
Zarovnávání dýnka vázy dřívkem do roviny pro následné broušení
Srovnání teplot kopny a tvaru hořákem před chlazením výrobku
Vytváření tzv. sukýnky pro stavění výrobku do chladící pece
Rovnání sukýnky dřívkem
Odnášení silnostěnného výrobku do chladící pece na dlouhé chlazení (1-2 dny)
Chlazení na pásové peci obvykle trvá několik hodin, záleží na síle stěny a ledu produktu
Zušlechťování skla
Broušení, rytí, malování i zdobení skla, jež mohou probíhat ještě za tepla u sklářské pece, jsou techniky, jimiž lze sklo dále zušlechťovat, a udávat mu tak ještě vyšší umělecké i řemeslné hodnoty. František Jungvirt těchto zdobících technik často využívá. Jak ale jednotlivé techniky rozpoznáme?
Hranařský brus se provádí na ploše vodorovně uloženého kotouče, proto působí zploštěle. Kuličský brus vzniká na obvodu svislého kotouče, čímž tvoří zakřivenou a častokrát hlubší plochu. Celý proces (jak u hranařského, tak kuličského broušení) začíná takzvaným natrháváním, při kterém se odstraní všechna nadbytečná hmota. Následují broušení a jemnění, při kterém dostává dílo konečný tvar, leštění a leštění na vysoký lesk. Na konci je dílo, jehož velikost, tvar a hlavně dekor odpovídají výkresu.
Malování skla patří mezi mistrovské techniky zušlechťování skla. Hmyz a další přírodní motivy jsou nejstaršími zobrazovanými tématy na skle. František Jungvirt tyto motivy dále rozpracovává, snaží se je odlehčit a zesoučasnit. V jeho malbách můžete vidět sklon k jakémusi až vědeckému zkoumání přírody. I proto jeho hmyz a květy vypadají, jako bychom je zrovna utrhli na louce nebo nám přistály na nose. Každý malovaný motiv je vytvářen v několika vrstvách, které se musí postupně vypalovat v malířské peci. Je to tedy zdlouhavá práce, náročná na čistotu a přesnost.
Sklářská barva se skládá ze sklotvorného základu (oxid křemičitý, sodík, draslík, vápník), barvicích oxidů kovů (např. železo pro hnědou, chrom pro zelenou, kobalt pro modrou) a případných dalších složek (borax, oxid olovnatý), které ovlivňují tavitelnost a vlastnosti. Tyto práškové barvy se míchají s nosnou látkou a terpentýnem, aby se nanesly na sklo, a pak se vypalují (600-640°C) pro difuzi barevných center do povrchu skla, což vytváří finální odstín.
Pro malbu na sklo se doporučují kvalitní syntetické štětce nebo štětce s přírodním vlasem, jako je kuní srst, které jsou vhodné pro jemné detaily a rovnoměrné nanášení barvy. Typ štětce (plochý, kulatý) závisí na požadované technice.
Poslední krok na cestě k vám
Všechny hotové výrobky prochází výstupní kontrolou kvality. Po splnění nejpřísnějších měřítek je každý výrobek vespod ručně signovaný autorem. Ke každému skleněnému kusu navíc přidáváme certifikát stvrzující pravost díla.
